Večný Shakespeare

Na první pohled se zdá, že o Shakespearovi už bylo toho napsáno tolik, že není možné přijít s něčím novým. Nový je tedy přístup autorův, a i když se mu nepodařilo rozluštit tajemství osmnácti let, o nichž neexistují dokumenty ani zprávy, co v té době, než přišel do Londýna, Shakespeare dělal, dozvíme se v této kapitole aspoň podrobnosti o jeho školní výuce a znalostech. Stanley Wells se zabývá Shakespearem už padesát let, je odborný shakespearolog, a přece jeho Věčný Shakespeare je psaný tak srozumitelně a napínavě, že ho se stejným potěšením mohou číst vysokoškolští profesoři jako diváci, kteří mají o tohoto jedinečného básníka zájem.

A myslím, že pro české čtenáře bude největší přínos této knihy v tom, jak sleduje osudy Shakespearova díla po jeho smrti. Autor také dokládá, jak Shakespeare ovládal řemeslo spisovatelské, úžasně bohatý jazyk, jak geniálně všechno, co napsal, hry, básně, epické poemy, dokázal postavit na kontrastu tragického a komického, vážného a humorného. Netušili jsme, že vlastně celá dvě století se jeho hry hrály pouze v přepisech jiných dramatiků, v jejich úpravách, kde zmizely některé zápletky, postavy i celé nádherné partie.

A tak vlastně Shakespeara v celé velikosti rehabilitovalo až 19. a 20. století. O tom svědčí i přístup českých překladatelů a inscenátorů, pro něž byl Shakespeare nejednou tvrdý oříšek.