Řečiště a vlna

Problematika životního prostředí dnes patří v českém umění k horkým tématům a stále zřetelněji ovlivňuje uvažování a jednání mnoha autorů a autorek, institucí i jejich návštěvníků. Co se změnilo? Není to však tak dávno, co zde environmentální rozprava hrála jen marginální roli.

Právě tento historický proces ozeleňování českého umění je ústředním tématem předkládané knihy.Ta volně navazuje na Navrátilovu starší publikaci Zelené ostrovy: České umění ve věku environmentalismu 19602000. Kdy, jak a proč se k ní začala obracet pozornost? Doplňuje některé dávnější počiny, které byly v předchozím textu opominuty reakci umělců na devastaci těžbou a průmyslem postižených regionů nebo naslouchání přírodě umělkyně Olgy Karlíkové.

Hlavní pozornost se však obrací k novému tisíciletí, kdy můžeme zvláště od počátku druhého desetiletí sledovat postupný nárůst zájmu o environmentální problematiku. Ten staví jednotlivce i širší uměleckou scénu před řadu nových výzev, ať už je to potřeba orientace ve spletitém prostoru diskurzů vědy, filozofie a politiky, nutnost promýšlet alternativy vlastních tvůrčích, provozních i životních strategií, nebo aktualizace otázek společenské zodpovědností umělců a umění. Reakce na ně jsou zde přiblíženy prostřednictvím několika příběhů, které představují vybrané tvůrce, díla a další aktéry.

Čtenář může sledovat úsilí naladit naše vnímání na podmínky antropocénu nebo kritické hlasy napadající antropocentrismus, konzum a politicko-ekonomické systémy. Další projekty zdůrazňují péči o provázané přírodní a kulturní ekosystémy, mají edukační ambice či jsou vedeny zájmem o kosmologie původních obyvatel pralesů rovníkového pásma. K novějším podnětům pak patří zvláště myšlenky spekulativní filozofie a posthumanismu nebo apely klimatické krize a s ní spjatého hnutí.

V knize jsou tak postupně charakterizována různá řečiště, která dodávají energii a inspiraci současné umělecké environmentální vlně.