Veliký slunovrat

„Skoro jedenáct let jsem se stýkal skoro výhradně s muži, a to v prostředí, které jsem dokonale znal a které mě nemohlo ničím překvapit. Ale venku, kde jsem se ocitl jako neplavec hozený do vody, platila možná jiná pravidla hry mezi těmi domorodými obyvateli. Hřiště bylo určeno a pravidla hry stanovena tak pevně, že se nedala beztrestně porušovat.

Jeho podstatou byl střeh. Byl jsem vnitřně připraven na různé varianty, které mohou vyvstat, a určil jsem si základní postoj, jak se chovat. Byl jsem připraven na to, že každý, s kým přijdu do styku, bude mým nepřítelem, s kým se musím utkat.

Byl jsem animální tvor, který v každém okamžiku může očekávat z kterékoliv strany nebezpečný útok.“Slova spisovatele Karla Pecky z Dopisu nezvěstnému vystihují i téma románu Veliký slunovrat. Dva odlišné světy, nepřipravenost čerstvě propuštěného politického vězně 50. let vystoupit z toho bývalého a zařadit se do světa nového.

„Náleželi jsme k jinému druhu zvířat a žili každý v jiné džungli,“ dodává autor k rozdílu mezi jedněmi a druhými, tzv. normálními lidmi.V knize rozhovorů Hry doopravdy od Jana Lukeše odpovídá Karel Pecka na otázku, jak by sám Veliký slunovrat charakterizoval, slovy: „Velká očekávání od náhle získané svobody. Zklamání z ní, protože se ukáže, že existují zpětné vazby, které nejsou tak jednoznačně skvělé a jednoznačně výhodně působící a přínosné.“Jak odlišné ty světy jsou, vynikne v situaci, kdy po hospodské bitce s přesilou čtyř proti jednomu si pomlácený hrdina, k údivu čtenáře, spokojeně pochvaluje, jaká to byla krásná rvačka.

Že horší je být nahý, svázaný a nemoci se bránit.Čtivý, zajímavý a především pravdivý román Veliký slunovrat napsal Karel Pecka v roce 1964. Poprvé jej vydalo nakladatelství Československý spisovatel v roce 1968.Doslov napsala paní Jiřina Šiklová.