V srdci ticha - Basil Pennington
V srdci ticha - Basil Pennington ... Tu je nutné pocítit na vlastní kůži. Často lidem říkám, že kdyby mi někdo předtím, než jsem vstoupil do kláštera, naznačil, jakou bolest a utrpení za ta léta…
Specifikacia V srdci ticha - Basil Pennington
V srdci ticha - Basil Pennington
... Tu je nutné pocítit na vlastní kůži. Často lidem říkám, že kdyby mi někdo předtím, než jsem vstoupil do kláštera, naznačil, jakou bolest a utrpení za ta léta mnišského života zakusím, obrátil bych se na podpatku a utekl bych - právě proto, že by mi nikdo nedokázal popsat onu zkušenost lásky, která na mě za klášterními zdmi čeká.
Já sem vstoupil do kláštera a zůstal jsem tam dost dlouho na to, abych "okusil a uviděl, jak dobrý je Hospodin". A když jsem ji pocítil, ani ne jediný den, ani na jedinou hodinu, ba ani na jediný okamžik jsem nezalitoval, že jsem Boží pozvání, navýsost milosrdné a laskavé přijal.Musíme se ponořit do modlitby usebrání, aby se nám Bůh mohl den po dni zjevovat. Měl jsem totiž možnost vyslechnout si a spatřit svědectví těch, kteří byli ochotni se mnou cestu sdílet.
Stejně tak musíme hovořit s těmi, kdo modlitbu usebrání praktikují, a sledovat, jak ovlivňuje jejich život. Oni nás povzbudí, abychom se rovněž vytrvale modlili, dokud modlitba svůj význam neodhalí i nám. Na oplátku musíme tuto nalezenou krásu sdílet, musíme ukazovat světu, jak v nás Bůh působí.
Naše světlo přitáhne další lidi, kteří se začnou také modlit a v tomto úsilí vytrvají, dokud i oni nepochopí, o čem je řeč, a nebudou moci toto poznání poslat dál. "Zdarma jste dostali, zdarma dejte."V modlitbě usebrání tedy pokrok nastává. Nicméně bychom se na něj neměli primárně soustředit ani bychom ho neměli posuzovat na základě toho, jaké myšlenky či pocity se v nás vynořují.
Myšlenky sice řídnou a naplňuje nás pokoj, ale to jsou jen nahodilosti, podle nichž nelze měřit. Především se vyvarujte toho, abychom k modlitbě přistupovali s očekáváním. Pokud něco čekáme, znamená to, že chceme něco pro sebe, že nějak hledáme sebe, což podrývá samu podstatu modlitby usebrání, v níž ve skutečnosti hledáme pouze a výhradně Boha, absolutně se mu odevzdáváme.
Jedině pokud se budeme takto odevzdávat znovu a znovu, začne odumírat naše falešné já a my svobodněji ožijeme v Bohu. Postupně tak budeme prostřednictvím láskyplného vztahu hlouběji a hlouběji zakoušet, že jsme s Bohem jedno. (str. 158)