Rovná voda - Málková Martina

Pětačtyřicetiletá, atraktivní Viola má soukromý život v troskách.Je rozvedená, sem tam si užívá sex se svým mladým šéfem, ale jinak si připadá vyhořelá. Zvlášť když se ukáže, že Veverka její city opětuje.Radost z nového romantického vztahu však kalí malá lež – Veverka siViolu popletl s dívkou, se kterou kdysi dávno prožil vášnivou noc, a Viola ho z omylu nevyvedla. Náhodné setkání s hercem Petrem Veverkou, do kterého byla jako mladá platonicky zamilovaná, pro ni proto znamená nový impulz.

Snažím se nevypadnout z role, a tak se pořád usmívám. Zprvu nevinná lež však začíná přerůstat do problému, který by mohl začínající vztah ukončit.Viola však má pocit, že už nemůže couvnout, a tak se do lží zaplétá stále více…Ukázka z textu„To není možný,“ vypadal, jako by potkal ducha.Nevím, co mám dělat. „Omlouvám se,“ říká to skoro šeptem, „ty jsi… nevím, co mám říct… nepoznal jsem tě.“ Zakrývá si ústa stříškou z dlaní.

Střídavě pod ni schová i kořen nosu. Nepřestává na mě ohromeně hledět.O čem to ten chlap sakra mluví? „Vypadáš nádherně.

Nemůžu tomu uvěřit.“ Roztržitým pohybem sáhne pro cigaretu. Jeho modré oči mě propalují a já mám strach, že mi přes lebeční kost přečte: Dělám si z tebe prdel, Veverko. „Je mi trapně.

Myslel jsem, že ses jmenovala Vilma. Říkal jsem ti přece Vili.“Úplně jsem se vymkla vlastní kontrole. „Ne, říkal jsi mi Violi,“ reaguje můj mozek pohotově.

„Tomu nerozumím. Jak jsem mohl zapomenout něco… něco… něco tak… tak...“Něco tak co? Co se to tu děje?

Je to nějaká finta? Nějaká hra, na kterou jsem mu skočila?Místo zmatku ale pokrčím rameny a snažím se zahrát shovívavost. „Zřejmě se ti to stalo.“