Princip předběžné opatrnosti

Princip předběžné opatrnosti je druhým románem mladého francouzského spisovatele Matthieua Junga. A to i v případě, že riziko není zcela ověřené. Název odkazuje k jedné z klíčových ekologických zásad moderní společnosti vůbec, podle níž vždy, když existuje riziko možného nebezpečí, je třeba jednat tak, jako by toto nebezpečí bylo reálné.

února 2000 je třeba užít principu předběžné opatrnosti vždy, když existuje alespoň předběžný vědecký názor, že je opodstatněný důvod k obavám před riziky poškození životního prostředí či zdraví lidí, živočichů a rostlin, která by mohla narušit základní princip vysoké úrovně ochrany životního prostředí.Autor s ironií popisuje paradox mezi všudypřítomnou, až orwellovskou solidárností a péčí státu o blaho a zdraví občanů na jedné straně a stále tvrdšími mezilidskými a pracovními vztahy na pozadí doutnající hospodářské krize a nejistoty začátku 21. Podle definice Evropské komise z 2. století na straně druhé.

Hlavní hrdina, Pascal Ebodoire, záměrně tuctový burzovní makléř a otec rodiny, je posedlý nulovou rizikovostí a pečlivě se vyhýbá všemu, co by mohlo ohrozit byť jen jeho dobrou náladu, jako například četba Michela Houllebecqa, Goliáše současné francouzské literatury, s nímž román nepřímo polemizuje, hlásaje zúžení bitevního pole. Aby ochránil sebe i své blízké, rozhodne se Pascal dovést princip správného života ad absurdum. Princip předběžné opatrnosti se tak stává zábavnou, i když znepokojivou společenskou bajkou o stavu současné společnosti