Podoby skazu
Kniha přibližuje jeden z fenoménů narativní strategie, který ruský literární vědec Boris M. Ejchenbaum na počátku 20. století pojmenoval termínem skaz a spojil s oblastí spontánního mluveného…
Specifikacia Podoby skazu
Kniha přibližuje jeden z fenoménů narativní strategie, který ruský literární vědec Boris M. Ejchenbaum na počátku 20. století pojmenoval termínem skaz a spojil s oblastí spontánního mluveného vyprávění. Výklad je rozdělen do dvou částí první část přináší teoretické uchopení problematiky, zatímco druhá se zabývá interpretacemi konkrétních uměleckých textů. V rámci prvního oddílu je načrtnut kontext formalistického přemítání o literatuře zejména prózy jakožto báze, odkud Ejchenbaumovo uvažování vyrůstá. Nastíněna je rovněž recepce Ejchenbaumova pojetí, která se pohybovala od vřelého přijetí především v rámci širšího okruhu formální školy přes ostrou kritiku až k dalšímu rozvíjení. Hlavní osu tvoří vystoupení dvou vědcůkritiků, V. Vinogradova a M. Bachtina, v jejichž analýzách zejména u Bachtinovy koncepce dialogu se ukazují četné skryté paralely s Ejchenbaumovým myšlením. Cílem interpretační části knihy je postihnout jednak modifikace, ale i jednotnou linii moderní prozaické tvorby, nahlíženou prostřednictvím performativity. Interpretované texty mají představovat jakési krajní polohy skazového vyprávění jsou vybrány především z literatury ruské Avvakum, Leskov, Zoščenko, Aleškovskij, Viktor Jerofejev, Sokolov, Venědikt Jerofejev, Limonov, Petruševská, ale i české Hrabal, Vaculík