Neutečeš, vole!

První, nejrozsáhlejší oddíl sbírky, nazvaný „Sentimenty“, představuje Františka Dryjeho, jak ho známe, v jeho sarkastické, řazavé, pronikavé a podnětné poloze, ve výrazu, který nedá čtenáři spočinout. Naproti tomu „Pakoány“ představují Dryjeho polohu usebranou, meditativní, místy až zamlklou – jako by i tuto polohu svého nitra básník potřeboval nechat promluvit, pro sebe nezvykle ztišeně a meditativně. Asociace neotřelé, obrazy překvapivé.

To pokračuje i v oddílu závěrečném – „Neutečeš, vole“ –, který považuji za vůbec nejsilnější z celé sbírky. Kraťoučkým oddílem předposledním vstupujeme do času krize, která prostoupila, ohrozila, překvapila a zaskočila celou planetu. František Dryje je a umí být básník širokodechý, dlouhé verše a jakási jejich nekonečná melodie je podmanivá a dává zaznít slovním spojením a obrazům netušené síly.

Jde de facto o jednu rozsáhlou a vnitřně členěnou báseň, o níž bez nadsázky můžeme říci, že je mimořádně inspirovaná.Jan ŠulcUkázka:Vypracuj jemný seznam znělo zadání nezbylo nežli sebrat všechna jemna však seřadit je podle jsem už nedokázal podle sem a tím méně zrcadlem a ovšem – zle a tuze podle skal