Nalezen v překladu. Emil Saudek 1876-1941 - Lucie Merhautová, Michal Topor

Emil Saudek byl překladatel z češtiny do němčiny, kulturní prostředník, esejista, publicista, bankovní úředník. V roce 1903 se oženil s Elsou Groag, v roce 1904 se Saudkovým narodil jediný syn Erik Adolf, později překladatel, teatrolog a publicista. Narodil se v Jihlavě židovským rodičům, dětství prožil v malé obci Polnička západně od Ždáru nad Sázavou, po absolvování jihlavského německého gymnázia vystudoval práva ve Vídni, kde žil až do roku 1922.

století, soustředil se na poezii Otokara Březiny (Hände /1908/), dále na fejetony a básně J. S. Literárnímu překladu se Emil Saudek začal věnovat v prvním dekádě 20. Machara (počínaje knihou Rom /1908/), pozornost věnoval i dalším autorům.

Překlady a četné články a recenze publikoval v česko- i německojazyčných periodikách (mj. Přehled, Čechische Revue, Vídeňský deník, Union, Novina, Čas, Dělnické listy, Volná myšlenka, Der Abend, Rozhled, Rozvoj, Služba, Vídeňské listy, Wiener Morgenzeitung). Ve Vídni se pohyboval v různorodých literárních a intelektuálních okruzích, byl v kontaktu s řadou spisovatelů a spisovatelek českého a německého jazyka.

Ke konci první světové války podporoval myšlenku samostatného českého státu, záhy po vzniku Československa přeložil do němčiny Masarykův spis Nová Evropa a povídky Vojtěcha Rakouse. Poté, co se i s rodinou přestěhoval do Prahy, živil se dál prací v bance a jen pozvolna se vracel k účasti na literární rozpravě (zejména březinovské; v roce 1929 vydal knihu Pod oblohou Otokara Březiny, v první polovině třicátých let publikoval trojici statí o Březinovi v Kalendáři česko-židovském), v letech třicátých se zároveň hojně zabýval otázkami hospodářsko-politickými (v týdeníku Prager Börsen-Courier).Monografie sleduje život a činnost Emila Saudka v mnoha dosud neznámých souvislostech a kontextech a objevuje jej jako zvláštní typ zprostředkovatele české literatury do němčiny s dlouhodobou vazbou k Vídni a domovskému kraji Vysočiny, posléze i k Praze. Vychází z unikátního pozůstalostního materiálu a podrobného pramenného výzkumu, má neobvyklou strukturu: kombinuje chronologicko-tematický přístup, interpretaci a edici vybraných textů (článků a části dochované korespondence) v postupně se prostupujících liniích.

Nabízejí se tak různé možnosti četby: výkladové pasáže lze číst jako entré k dokumentům nebo samostatně, a vice versa lze postupně či na přeskáčku pročítat pouze dokumenty. V úvodních kapitolách - věnovaných rodné Polničce, gymnazijním studiím v Jihlavě a prvním letům ve Vídni - životopisné vyprávění vychází především z úředních dokumentů a sporých Saudkových poznámek či vzpomínek, v následujících partiích postupně roste opora v dalších pramenech, článcích a ego dokumentech (osobní zápisky, korespondence): obraz Saudkova působení nabývá na bohaté konkrétnosti a ostřejším i širším vyhranění jeho povahy.