Mýty - Stephen Fry

Již staří Řekové si rafinovaně užívali. Zatímco jeho krajan Robert Graves nebo náš Eduard Petiška přibližovali starořeckou mytologii sošným jazykem odpovídajícím bájné úctyhodnosti, špikuje prvotřídní britský komik antické látky současným humorem. A co teprve když se přimíchá britský humor!Protože smích je brána, kterou se dá do člověka propašovat mnoho dobrého, protáhl tudy Stephen Fry i kulturní základy evropské civilizace.

Vždyť dávní bohové se nám tolik podobají – a teď dokonce začali myslet, mluvit a škodit po našem! Dává si zvlášť záležet na vášnivých vylomeninách a úchvatných úkladech, k tomu přimíchává šarmantní škodolibost a navrch i kapku rafinované rozvernosti, jež plodí samé zádrhele. Ostatně ať si Homér & spol.

elegantně básní, jak mrav žádá, bohy si v zájmu sebemrskačství stvořili sami lidé, ačkoli velikáni z Olympu se nám znovu pokusí nakukat, že jsme jen hračky pro jejich potěchu…Kdo řádí olympským bohům za humny? „Podle Řeků to byl Chaos, kdo pořádně zatlačil, škytl, kýchl, blinknul nebo jen pokrčil rameny, a tím spustil dlouhý řetězec stvoření, který skončil u pelikánů a penicilinu a much a muchomůrek a jezevců a jezevčíků a lidí a narcisů a vraždění a umění a lásky a zmatku a smrti a šílenství a sušenek.“ „Hrdost často vedla smrtelníky k tomu, aby vzdorovali bohům, ačkoli si tím na sebe nevyhnutelně přivolali pomstu v té či oné podobě. (…) Ti jsou příliš žárliví, malicherní a marniví, než aby se smířili s tím, že se jim smrtelníci mohou v něčem rovnat, nebo je dokonce předčit.“ „Jako by se to celé dělo v Řecku na naší dovolené.

Rozmarný náhled, s jakým hrátky bohů líčí Fry, je taková úleva od kamenné velkoleposti tamního pantheonu!“ – The Guardian „Důvtip s erudicí se tu mísí v každém řádku. Autorův šoumenský temperament vnesl do prastarých činů a výroků vydatnou porci pouliční výmluvnosti, aby dokázal, že jsou platné dodnes.“ – The Times