Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat

Další, šestou dovedností je spíše proces. Je to takový stav vědomí, že děti již nemají souvislou paniku z toho, když mámy odejdou ze šatny z mateřské školy, že ji už nikdy neuvidí. Jmenuje se citová autonomie.

Je potřeba, aby mámy děti postupně učily citové nezávislosti na nich. Paní učitelky to po celé republice velmi dobře znají, jak složité to je a jak některé necitlivé reakce matek z dětí tvoří vyděšené demotivované bytosti. Což mi jistě potvrdí každá ženy, když její manžel váhá, zda je pro ně důležitější ona nebo jako matka.

Odpověď je snadná, vždy je to manželka, protože tu si bere dobrovolně, zatímco na výběr mámy nemá vliv. Osamostatňování dětí se děje přes činnosti v prostoru. O činnostech jsem mluvil výše a s prostorem se to má tak: nejdříve děti potřebují nasát jistotu v prostředí, kde žijí.

Tedy v bytě či domě. Když vyrážejí ven do světa, tak je to vlastně vždy pod ochranou mámy. Děti za bezpečné prostředí považují to, kde je máma (to je ta prostá přítomnost mámy).

A je zapotřebí, aby občas s dětmi zůstal táta, nebo aby s nimi šel on. Tím se děti učí, že odchod mámy není definitivní. Ale pozor, děti do cca dvou let neznají pojem návratu.

Proto když "citově neotužilé" dítě máma odvede do mateřské školy, tak to dítě to cítí jako absolutní zradu a opuštění. Nehazardujte s tím... (str. 75)