Etymologie XVIII - Sevilly Isidor ze

Specifikacia Etymologie XVIII - Sevilly Isidor ze

Vedle Listů, jejichž autentičnost je ovšem sporná, a několika epigramů, napsal Platón patrně jen dialogy. Literární žánr dialogu, v němž se nerozdílně spojuje moment dramaticko-mimetický s obsahově-filosofickým, původně vzniká a žije ze vzpomínky na paradigmatickou činnost Sókratovu. Zdá se však, že postupem doby dialogický žánr v Platónově literární činnosti ustrnuje v pouhou formu a v rozhovoru o zákonech již Sókratés není přítomen.Mezi 34 dochovanými dialogy existují dialogy, které již v antice byly pokládány za nepravé, o některých se pochybovalo sporadicky. Například v 19. století byla zpochybňována pravost dialogů Parmenidés, Sofistés a Kratylos, jež dnes neodmyslitelně patří k souboru platónských textů. V současném platónském bádání se již otázka pravosti nevyskytuje tak často: sporný je ovšem VII. list (v něm zejména tzv. filosofický exkurs) jakož i Zákony, publikované pravděpodobně posmrtně Platónovým tajemníkem Filippem z Opúnta. Stále nejistá a zčásti i z filosofických důvodů problematická je otázka relativní chronologie dialogů, jmenovitě např. umístění dialogu Faidros či Timaios. Protože Platón sám podává jen málo poukazů, jichž by bylo možné použít pro absolutní dataci, má v této věci interpret značný prostor k různým úvahám: Víme např., že dialog Theaitétos, jímž chtěl Platón oslavit tohoto matematika, musel být napsán krátce po roce 369, neboť Theaitétos padl ve věku osmačtyřiceti let ve válce mezi Athénami a Thébami. Nelze ani s jistotou říci, zda rané, tzv. sókratovské dialogy vznikly skutečně až po Sókratově smrti a právě tak neexistují spolehlivé opěrné body pro to, že dialogy Kritón či Faidón byly napsány bezprostředně po Sókratově smrti. A jestliže se v souvislosti s dialogickou stavbou Zákonů, která je značně roztříštěná a rozvláčná, mluví o stylu Platónova stáří, je asi třeba uvážit i to, že Platón v tomto díle o dvanácti knihách, líčí rozhovor mezi starými muži, kteří rozmlouvají tak, jak spolu mluví starci. Rovněž tak nic nepopírá hypotézu, že se Platón stejně jako později i Aristotelés mohl vracet ke konceptům z dřívější doby. Tak se tomu zdá být zejména v případě Ústavy, která má deset knih.