Etnologie pláže

Pláž představuje velmi produktivní prostředí pro reflexi řady společenských procesů a fenoménů. Ve své komplexnosti se jedná o osobitý sociální prostor, pro nějž je příznačné odlišné vnímání a prožívání tělesnosti a přítomnost zvláštních implicitně vnímaných pravidel chování. Z hlediska účelového zacílení není jen místem pro rekreaci, oddych či sport.

Je i prostředím, pro které je charakteristická vysoká míra komunikace, jíž však nedominuje přímá diskurzivita, i když i ona - tedy to, o čem se zde hovoří, s kým a za jakých situací - má svůj badatelský půvab. Je též prostředím, v němž lze kumulovat sociální kapitál a prestiž, místem obživných aktivit, osobité formy komunikace, ale také specifických konfliktů. Zdá se, že mnohem signifikantnější je pro toto prostředí komunikace neverbální, jejímž prominentním médiem se stává lidské tělo.

Pláž lze považovat za environmentální, ale zároveň i specifický sociální prostor, v němž dochází k míšení dvou základních principů charakterizujících lidské chování. Aspekty osobní intimity, které zůstávají obvykle ve skrytu, se zde prolínají s jinak běžně tolerovaným chováním na veřejnosti. S tímto konstatováním je spojen posun ve vnímání zde praktikované kontroly sociálního jednání a pravidel pro jeho utváření: co je jinde nepřípustné, zde bývá tolerováno.

Jestliže veřejný prostor představuje pro chování jednotlivce "scénu" a prostor soukromí jakési její "zákulisí", pak je možné pláž považovat za prostranství, které kombinuje obě tyto charakteristiky. Autoři předkládané práce argumentují, že rozvíjení těchto a podobných myšlenek se věnuje "etnologie pláže", originální oborový příspěvek usilující o reflexi tzv. kultury všedního dne.