Zelené báje - Petr Maděra

Specifikacia Zelené báje - Petr Maděra

Co se stane, až na našem ostrově vykácejí všechny stromy? K čemu je na světě obyčejná moucha? A kde se vzala ta dvanáctihlavá Povodeň? Nová kniha básníka a původním povoláním krajinného ekologa Petra Maděry, autora dnes již kultovního atlasu hub pro děti Houbeles pictus, vám na tyto a možná ještě pozoruhodnější otázky odpoví prostřednictvím krále stromů, ducha místa, hada hospodáříčka, mladého Metoděje nebo jen obyčejné kapky. Přináší originální pohádkové příběhy, v nichž se snoubí krásná literatura s pochopením křehké rovnováhy ve světě přírody, jehož součástí jsme nikdy nepřestali být.Duch místa měl dceru Miladu. Byla to zvláštní, cudná a trochu tajemná bytost, na první pohled žádná velká krasavice, ale na druhý už ano a při třetím setkání se do ní nejeden mladík bezhlavě zakoukal. Měla totiž dobré srdce, z něhož veškerá opravdová krása vyvěrá a září v očích a ve tváři. Milada se již nemohla dívat, jak se její otec trápí, hořkostí chřadne a celé dny jen nepřítomným pohledem, upřeným do skály, pozoruje zkázu krajiny kdesi daleko na zemském povrchu. Vydala se tedy do města s neurčitým plánem, že věci změní.Když došla na náměstí, všimla si nevelkého shromáždění a vmísila se mezi měšťany. Uviděla zrovna, jak knihovníka zasáhl ostrý kámen. A než se knihovník vzpamatoval z leknutí a bolesti, už mu obětavě ošetřovala ránu."Vykašli se na něj, nebo si to slízneš taky! Ať táhne, hlupák!" křičel rozlícený dav a stále neprodyšněji Miladu s knihovníkem obkličoval. Tou dobou se do města vracel i obchodníkův syn Mikuláš, jemuž přátelé říkali Mika. Pobýval nějaký čas v hlavním městě na studiích a velice se podivoval, co všechno se v jeho rodném městečku mezitím událo. Rozrazil neurvalý dav a postavil se před Miladu. "Ustup, ať můžeme potrestat tu couru!" volal kosi slaboučký, jistý si svou skrytostí v zástupu. "Nebo dostaneš taky co proto!" ozval se jiný výhružně. Mika se jen zasmál a řekl: "Zbláznili jste se všichni? Kdo se jich dotkne, bude mít co dělat se mnou!" Zdálo se, že dav se zalekl a ustoupil před odvážným mladíkem; ve skutečnosti však duch místa pozoroval celý výjev na hladině zázračné studny ve svém podzemním paláci a v rozhodující chvíli přičaroval všem měšťanům na hřbet dvojnásobek jejich kamení. Na lidi padla taková tíže, že mnozí málem omdleli, a tak se raději odpotáceli domů a nechali tu trojici na pokoji...(str. 65)