Stanislav Zindulka - Ohlédnutí v rozhovo - Zindulka Stanislav

Stanislav ZindulkaKdyž spatřil svět, stály nad ním tři maminky. Ženu pro život si zvolil jedinou. Věděl, že jen jedna je pravá, ale milovaly všechny stejně.

Vždycky v sobě nesl něžný cit. Zato takovou, která unesla tíhu za tři. Byl doma zhýčkaný a nepraktický.

„Od celé rodiny jsem dostal za úkol, že první musím odejít já,“ smál se. Úsměvem a pracovitostí v sobě rozpouštěl mnohá trápení. Nikdy ho však neopustila dychtivost a zvědavost a potřebnost.

Před vstupem na jeviště vždy pomyslel na maminky a tátu. A podíval se na fotografi i své ženy. Směje se na ní.

První ples. Právě pro ni napsal básník: „Takové je to, paní, a nikdy nebude to jiné, že pro někoho denně žít – je denně umírat.“ Miloval život, divadlo a když jsem se ho jednou zeptala, jak si představuje věčnost, odpověděl: „Usednu na oblak, který se se mnou snese na louku.“ Naše setkávání provázel rituál. Kdykoliv jsme se potkali, byla jsem obdarována na úvod růží a na závěr veselou historkou či novým vtipem.

Tak jsme se pravidelně loučili smíchem plným radosti, až se po nás lidé na ulici otáčeli. A když jsme se rozešli, cítila jsem vážnost i nostalgii velkého malého muže, který nasedl do vlaku dětství a naděje. Šťastného tuláka na cestě.Zuzana MaléřováNatočeno v říjnu 2006Písně Alžběty Bohdanové z CD O lásku dál vydány s laskavým svolením Nakladatelství Čas.Hořím hudba Jan Jiráň/text Zuzana MaléřováZa hloubkou vzpomínek hudba Vratislav Zochr/text Zuzana MaléřováNahráno ve studiu Budíkov a Doli studiu, 2017 Nakladatelství Čas, s.r.oV úvodu použitá hudba Fryderyka Chopina, v závěru Franze LisztaFotografi e Vlado Bohdan