Padajúca hviezda

Česká verze španělské knihy mladičké a nadějné horolezkyně Miriam Garciá Pascual v originále Bájame una Estrella, která se v zemi svého původu dočkala již osmi vydání. Příběh, který překračuje hranice světa lezení. Formou deníkových zápisů je v ní zaznamenaný příběh dívky, která milovala hory.

Ze začátku jako kdybych viděla sebe, později se však hrdinka vrhá do mnohem náročnějších „podniků“, které s sebou nesou velká rizika. Co o knize řekli naši předni lezci a lezkyně? V lásce k horám a velkým kopcům se však zdají nepodstatná.

Příběh odvážné, až „horami posedlé“ dívky, který je okořeněn detaily, jež, troufám si říci, vidí jen ženy. Helena Lipenská Dostal jsem díky vydavatelům knihy Bájame Una Estrella, neboli v českém překladu „Padající hvězda“, před vámi lehký náskok, čímž se nevytahuji, ale jen konstatuji radost z knížky, jež se mi dostala do ruky těsně před tím, než půjde na pulty, a kterou mohu vřele doporučit. Divoká španělská krev, pulzující v tvůrkyni textu, mi učarovala od samého počátku.

Jednak svou dovedností vyprávět prožitky s trefnou reálností, a to ne jen ty z lezeckého života, ale také darem vnímat prostředí, jež při výpravách za dobrodružstvím poznávala. Bonusem je autorčin nadhled a její humor, který se nevytrácí ani v napínavých momentech, kdy život visí na tenkém vlásku. A pozor – nejedná se přitom o žádné lehké lezecké „průměrárny“.

Řada jejích výstupů v Patagonii, Himálaji či Yosemitech patří do exkluzivních podniků, kterými se v lezeckých deníčcích může pyšnit jen malé procento šťastlivců. Jsem rád, že na kolbišti převážně testosteronovém zadula vichřice něžného pohlaví. Chtěl bych proto popřát této knize úspěch právě u vás, čtenářů Montany.

Marek Holeček Krásná knížka popisující zážitky mladé lezkyně, která navštívila různé kouty země. Její zápisky jsou psané srdcem. Díky tomu, že jsem v Peru byla také, chápu, o čem píše.

Knížka je zajímavá a čtivá. Tomu, kdo má rád cestování a lezení, doporučuji si ji přečíst. Edita Vopatová Padající hvězda, rozpadající se do ohňostroje malých střípků, takový je můj dojem z této knihy.

Co střípek, to zlomek života horolezkyně Miriam Garcíi Pascual. Vedle běžných potíží člověka na cestě za snem to jsou zlomky okouzlení i obav, napětí, neuvěřitelných lezeckých dobrodružství, bolesti a lítosti, trpělivosti a umanutosti, a konečně i toho vágního fluida, které nazýváme štěstím. Střípky toho, co jí dává horolezectví, ta „krutá a neužitečná vášeň, kterou nikdy nepochopíš, šílenství, do něhož se vrháme znovu a znovu, a které za to vždy stojí“.

(Dle vlastních slov autorky.) Jsou to střípky filozofie člověka, který je stále na CESTĚ a jen občas zažívá onen pocit vyvanutí, vesmírného klidu duše, kdy všechny touhy zůstaly v minulosti a ty budoucí se ještě nestačily vynořit. Dina Štěrbová Životní příběh Mirima Garcii Miriam García se narodila v roce 1963 v městečku Tafalla (ve španělské provincii Navarra). Lézt začala ve čtrnácti letech, ale už dávno předtím psala poezii a další texty, které pak věnovala své rodině a kamarádům.

V roce 1986 odpromovala v oboru pedagogie a v tomtéž roce vyhrála lezecké závody v Patones (jediné závody, kterých se kdy zúčastnila). Poté odjela do Ameriky, kde spolu s Mari Carmen Magdalenou, zvanou „Coco“, vylezly cestu „The Nose“. Staly se tak první španělskou ženskou lezeckou dvojicí, která vystoupila na El Capitan.

S Juanem Tomásem vylezla později cestu „Salathé“. Po návratu do Španělska zdolala spolu s Jesúsem Gálvezem cestu „Directa“ na vrchol La Visera v Mallos de Riglos a s Miguelem Lausínem udělala první opakování cesty „Mediterráneo“ na El Fire tamtéž. Následující rok se vrátila do Yosemit a vylezla cesty „Zodiac“ (s Jonem Lazcanem), „Mescalito“ a „Eclipse Lunar“ (spolulezcem byl Jesús Gálvez).

V roce 1988 se podívala do Ameriky ještě jednou. Tehdy strávila ve Státech a v Latinské Americe dohromady sedm měsíců, o kterých vypráví tato kniha. Doprovázel ji Jesús „Risi“ Buezo.

Společně lezli v Yosemitech (cesty „Dihedral Wall“ a „The Shield“), díky čemuž se stala ženou, která měla ve své době na kontě největší počet výstupů na El Capitan – sedm. S Risim lezli dále v peruánských Andách (Alpamayo a Huascarán) a v Patagonii (kde se několikrát pokusila o výstup na Fitz Roy). Kniha Padající hvězda je založena na zápisech v deníku, který si Miriam během této cesty psala.

V roce 1989 se jí podařil sólo přelez cesty „El jardín de los dioses“ v Terradets a krátce poté odjela s Jesúsem „Risim“ Buezem do Mali, kde vytvořili novou cestu na Kaga Tondo. Několik měsíců po návratu do Španělska zamířila opět s Jesúsem „Risim“ Buezem a Miguelem Lausínem do Indie, na horu Meru, odkud přišla 25. května 1990 zpráva o jejich zmizení.