Karel Kramář

Specifikacia Karel Kramář

Karel Kramář, od jehož narození uplynulo v prosinci roku 2010 sto padesát let, byl pozoruhodnou osobností české pravice doby pozdní monarchie a celé první republiky. Proslavil se jako první československý premiér a jako dlouholetý poslanec rakouské Říšské rady, českého zemského sněmu a československého Národního shromáždění. Centrum pro ekonomiku a politiku na něj vzpomíná tímto sborníkem.Část A sborníku přináší texty ze semináře „Karel Kramář – 150 let od narození“, který se konal 16. listopadu 2010. ProfesorFilozofické fakulty Univerzity Karlovy Robert Kvaček zkoumáKramářovy vzestupy a pády. Jana Čechurová z Ústavu českých dějinFilozofické fakulty UK klade otázku, zda byl vůdcem české praviceKarel Kramář, nebo Alois Rašín. Vedoucí katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Stanislav Balík srovnává prvorepublikovou a současnou pravicovou politiku. Analytička České televize Martina Lustigová líčí Kramáře jako osobnost a politika.Redaktor Petr Zídek rozebírá kramářovský problém české politiky.V části B sborníku uveřejňujeme různé doplňkové texty. JindřichDejmek z Historického ústavu Akademie věd ČR diskutuje Kramářovy názory na zahraniční politiku. Ilona Bažantová z Právnické fakultyUniverzity Karlovy představuje ekonomické názory Karla Kramáře.Historik a politolog Lukáš Petřík vyzdvihuje Kramářův odkaz pro českou pravici. Prorektor vysoké školy CEVRO Institut LadislavMrklas zkoumá úspěchy a nezdary československé národní demokracie.Novinář Jan Kopal argumentuje, že Kramář nebyl romantický snílek.Do příloh C zařazujeme Kramářův projev v Národním shromáždění ze dne 14. listopadu 1918, po němž byl Kramář zvolen prvním československým předsedou vlády. Přetiskujeme i projev poslanceKarla Kramáře v rozpravě Poslanecké sněmovny dne 10. února 1931 o hospodářské politice v době krize. Nechybí ani závěrečná kapitolaKramářovy knihy „Ruská krize“ (1921).Karel Kramář byl na počátku spojenec a spolupracovník TomášeGarrigue Masaryka, postupně se však s masarykovskou linií rozešel a přiklonil se k národní demokracii. Svým bojem za svobodu a národní ideály by mohl být vzorem i pro současné české politiky. Z dílaKarla Kramáře se máme hodně co učit i dnes. Přeji inspiraci a pozorné čtení.Václav KlausV Praze, 27. prosince 2010